Víte co chcete?
Be smart and think
Bydlení vlastní, nebo pronájem?
Na otázku, kterou si dává asi každý člověk, je velmi nejasná odpověď. Způsob vnímání je totiž velmi nejednoznačný a měl by odrážet realitu života. V jiných zemích je naprosto běžné se za prací stěhovat. Což znamená naprostou svobodu v rozhodování v případě, kdy si byt pronajímáme a tedy na něm ani nijak nelpíme. Snadno se prostě přesuneme tam, kde nám to bude vyhovovat. Ve většině vyspělých zemí je podíl vlastněných bytů daleko nižší než u nás. Je tomu tak z mnoha důvodů. Například cena bytu, lidi prostě chtějí bydlet tam, kde se jim skutečně líbí a ne tam, kde jim to je z hlediska ekonomických důvodů umožněno. Je třeba si také uvědomit, že život prostě není tak dlouhý a bydlet tam kde je mi to milé by měl být poměrně důležitý parametr proto kde žít.
A tedy bydlet například na panelovém sídlišti jenom proto, že to je jediné co jsme si mohli v danou chvíli dovolit, poměrně škoda, pakliže to nebyl skutečně pro mne důležitý a podstatný parametr. Jde skutečně o preference, jinými slovy, ten kdo chce bydlet v širším centru města a mít tak všechny vymoženosti a pohodu bydlení v centru k dispozici, tak si to dnes prostě již může dovolit. Prostě jenom byt nebudete vlastnit. Investičních příležitostí je pak jistě více než investice do pouze kompromisního řešení bydlení. K této úvaze tabulka dole. A každý byt pak pronajmout se ziskem dost dobře nejde, tedy v případě vlastnictví takového bytu, který jsem si v minulosti zakoupil a doufám, že se mi to jednou vyplatí.
Otázky, které by si každý měl položit, jsou:
Kolikrát v životě se člověk v průměru za život stěhuje?
Lze v daném čase výběru bydlení zvážit skutečně všechny parametry výběru bytu adekvátně a relevantně?
Počítám s tím, že mne práce „nezavane“ jinam?
Co když se rozvedu?
Neskončím vzhledem k novému zaměstnání nakonec na nešťastně vzdáleném místě od mého zaměstnání a nestrávím následně „půl“ života dojížděním?
Kolik zaplatím za dobu splácení bytu na úrocích a dalších poplatcích?
Nezjistím za pár let, že chci žít vlastně úplně jinde?
Volba bytu z hlediska vlastního bydlení, či jako investice je také otázkou. V prvním případě se bude jednat o rozumové i pocitové vnímání. V druhém případě pak o dlouhodobost (udržitelnost) investice. V obou případech musíme vycházet ze znalosti vlastní finanční situace, která se však (bohužel) velmi často negativně mění. To pak dochází ke ztrátě „vlastního“ bydlení, resp. dojde k nutnosti zbavovat se bytu "pod cenou". Úvěrová banka zastavuje byty ne zrovna tržním mechanizmem a odhady jsou dělány tak, aby se bance půjčka případně nedevalvovala. Reálně dnes dochází uspokojováním poptávky po bytech v Praze, ke snižování cen nájemného. To znamená, že člověk může měnit bydlení dle svých aktuálních potřeb.
Proč mít a platit za velký byt, když jsem sám?
Proč se snadno nepřestěhovat do většího když jsme již tři, čtyři?
Proč nebydlet v centru města, když se mi v něm líbí, ale vlastní byt bych si zde prostě nemohl dovolit?
Proč se nepřestěhovat někam do přírody, když v ní chci najednou být a pracuji např. z domova?
Podstatná věc při nákupu bytu je totiž určitá znalost a schopnost předvídat vývoj cen v dané oblasti a to z mnoha ohledů. Chci si koupit vlastní byt, a vzhledem k budoucnosti chci vlastně investovat do něčeho, co dle mého názoru pravděpodobně neztratí na ceně, ale do budoucna cena bytu spíše vzroste? Nezvážím-li správně vývoj situace, zaplatím za 20 let na úrocích minimálně 1 mil. Kč nad rámec kupní ceny. To není tak překvapivé. Ale bude prodejní cena v bytě v „novostavbě“ staré 20 a více let odpovídat prodejní ceně? Nevzrostla výstavba za tuto dobu v daném místě natolik, že zde nastane spíše přetlak nabídky ústící v nevýhodný prodej? Nemysleme si, že cena nemovitostí obecně stoupá, tak to vskutku není!! Stoupá cena pouze některých nemovitostí a to zpravidla těch, které jsou v určitých zajímavých lokalitách. Takové jsou například v centru, či na historicky cenných místech, v historicky cenných domech apod. Zpravidla pak tam, kde již další bytová výstavba není možná. Bytové projekty s desítkami až stovkami bytů na okrajích měst takovou atraktivní lokalitou nikdy nebudou. Dopravní dostupnost se bude do budoucna stávat složitější a omezování dopravní situace do budoucna právě v centrech měst bude jednoznačně ve prospěch žití v centrech měst. Tak je to dnes ve všech významných evropských městech, kdy do centra mohou vjet pouze rezidenti, protože ve městě není dostatečná parkovací kapacita, která by pojala každý den všechna auta přijíždějící z okolí. Navyšování těchto kapacit není v zájmu žádného z těchto měst, trend je zcela opačný, a to udělat z měst opět místa pro lidi… V devadesátých letech panoval názor, že tzv. satelitní bydlení je to správné „rodinné“ řešení. Záhy se zjistilo, že se lidé stali otroky dojíždění, taxikáři svých vlastních dětí, kdy dojíždění do škol a kroužků a za dalšími zájmy draze vykupuje zamýšlenou „svobodu“ v rádoby přírodě mnohdy ne příliš vzhledných míst. Investice do vlastního bydlení znamená, že bychom se měli o tyto souvislosti zajímat, abychom na investici do vlastního bydlení netratili.